Letem Retrosvětem část 1. – Emulátory konzolí Nintendo

Jak už zde pravděpodobně několikrát padlo, patřím mezi fanoušky starých her a konzolí. Bohužel, mít je doma všechny (a že jich mám, tedy těch od firmy Nintendo), asi by to moje skromná skříň nevydržela. Abych si nemusel upírat možnost zahrát si staré skvosty jako je například: Tekken 3, Legend of Zelda: Majora’s Mask nebo třeba skvělý Metal Gear Solid, používám emulátory (nejen) starých herních konzolí a počítačů.

V této sérii článků bych se rád podíval na to, jaké systémy lze emulovat, co je k tomu potřeba a také částečně na to, jak to bylo se samotnými konzolemi. Dnes to bude o konzolích od firmy Nintendo, a vůbec neskrývám fakt, že patří k mým oblíbeným.

Nintendo NES / SNES

Co se starého Nintendo Entertainment Systemu týče, tak jednoznačným králem mezi emulátory je Nestopia, nabízí velmi optimalizovanou emulaci, která umožňuje běh i těch titulů, které potřebují opravdu precizní časování. Precizní emulace s sebou přináší i vyšší požadavky na výkon – je zapotřebí procesor s taktem alespoň 600 MHz, ale to je požadavek, který pravděpodobně dnes splňuje každý počítač. Nestopia je dostupná pro Windows, Linux i MacOS.

Nestopia na MacOS
Nestopia na MacOS

Pro emulaci systému Super Nintendo Enterteinment System doporučuji využít Snes9x což je momentálně asi nejpopulárnější emulátor pro SNES. Není se čemu divit, je stabilní, nabízí širokou škálu funkcí a je velice jednoduchý v použití. Z konkurence stojí za zmíňku také ZSNES, ale uživatelé hlásí problémy ze zvukem v některých hrách.

Snes9x na Windows 10
Snes9x na Windows 10

Rodina handheldů od Nintendo

Handheldy jsou silnou stránkou společnosti Nintendo a osobně si dovolím trvdit, že v této oblasti nemají konkurenci, tedy alespoň z prodejního hlediska. Borci z BigN tohle prostě umí. Všechno to začalo sérií Game and Watch (1980 – 1991), pro kterou byla inspirací údajně obyčejná kalkulačka. Zařízení nabízelo pouze jednu jednoduchou hříčku, u nás byl známý spíše ruský klon – jistě si ještě vzpomínáte na ruskou konzolku s hrou Nu Pagadi, po našemu tedy Jen počkej zajíci. Sám jsem žádný emulátor pro toto zařízení nezkoušel, zmiňuji jej spíše pro zajímavost, ale pár jich je dostupných zde.

Série Game and Watch přinesla neočekávaný úspěch a pánové z Nintendo si uvědomili, že tohle je ta pravá cesta. Roku 1989 uvedla úplně novou konzoli – Gameboy, která pro mnohé z nás (nebo alespoň pro mě) znamená zároveň začátek éry kapesního hraní. Konzole se v porovnání s Game and Watch neomezovala pouze na jednu hru, ale nabídla modularitu formou cartridgí s hrami. V balení se nacházela světoznámá hra Tetris a mnozí se přiklání k názoru, že i tento fakt nemálo pomohl prodejním číslům prvního Gameboye. V roce 1996 světlo světa spatřila vylepšení verze Gameboy Pocket. Byla menší, měla lepší (ale stále černobílý) display a oproti starší verzi potřebovala pouze dvě AA baterie. Dva roky později se objevil asi nejznámější model, a sice Gameboy Color. Jak už název napovídá, jedná se o model s barevným displayem.

Jaký emulátor použít?

Jako emulátor bych doporučil Rew, v tomto se se mnou asi málo kdo shodne, ale dřív jsem ho hodně používal, a tak nějak si mě získal. Samozřejmě existuje spousta jiných emulátorů, ale málokterý nabídne něco natolik extra, že by se nějak vyvyšoval nad ostatní. Za zmínku stojí ještě TGB-Dual, a to zejména kvůli možnosti emulace link kabelu na jednom počítači.

Nintendo Gameboy
První verze Gameboye

Tři roky po barevné verzi Nintendo uvedlo Gameboy Advance, který se postupně objevil třech verzích. Prvotní byla následována verzí SP (2003) a ta miniaturní konzolí Gameboy Micro. Konzole měla obrovský úspěch, celkově se do roku 2010 prodalo 81 milionů kusů (ano Advance se prodával celých 9 let) a s tímto výsledkem se nemůže měřit ani většina “velkých” domácích konzolí. Tento úspěch můžeme připsat jak samotné konzoli, tak i dostupným hrám. Velkým plusem byla dostupnost portů herních hitů ze SNES, ale také novinky, které vyšli přímo na GBA. Z kraje bych zmínil třeba legendární Minish Cap ze série the Legend of Zelda, z mého pohledu asi nelepší hra pro GBA (i když zde jsem v konfliktu sám se sebou – zrovna hraji Castlevania Aria of Sorrow). A to je Vážení konec, žádná další konzole v rámci série Gameboy nevyšla (škoda).

Pro nejlepší herní zážitek v případě GBA doporučuji orginální hardware, není-li však jiného zbytí a musíte sáhnout po emulátoru, sáhněte po VisualBoy Advance (zvládá také hry z předchozích Gameboy).

Ta nová rodina handheldů

To, že jsem v předchozím odstavci zmínil fakt, že s Gameboy Micro v podstatě zahynula celá série, není úplně pravda. Nintendo totiž v produkci handheldů, tedy “konzolí do ruky”, pokračuje do dnes, série Gameboy byla nahrazena sérií DS. Původní Nintendo DS spatřilo světlo světa v roce 2004. Pro všechny konzole z této řady jsou typické dva displaye, z čeho jeden je dotykový a je zde vidět, že se Nintendo snaží jít vlastní cestou, a to zejména v oblasti ovládání. Už to není jen D-pad v kombinaci s tlačítky A a B, u některých her můžete potkat celkově dotykové ovládání (třeba všechny hry ze série The Legend of Zelda, které na původní DS vyšli). V roce 2006 se konzole dočkala faceliftu v podobě Nintendo DS lite. Dva roky na to potom DSi, které narozdíl od předchozích verzí již nebylo zpětně kompatibilní s Gameboy Advance.

S emulátory na PC nemám příliš zkušeností, a ani hraní není vzhledem k absenci dotykového displaye úplně pohodlné. Úplně jiná situace nastává v případě použití emulátoru pro mobilní telefony, kde se právě díky dotykovému display můžeme přiblížit zážitku z opravdové konzole. Pokud plánujete vytkoušet nějaký emulátor pro Nindtendo DS, vyzkoušejte Drastic.

Nintendo a 3D bez brýlí

V únoru 2011 ze série DS rozrostla o Nintendo 3DS, která konceptem navazovala na předchozí konzole, ale zároveň rozšiřovala původní vlastnosti o možnost zobrazení obsahu ve 3D, a to bez použití speciálních brýlí. Zajímavá funkce, ale bohužel jsem neměl možnost ji vyzkoušet (vlastním pouze New 2DS, která je vlastně 3DS jen bez 3D). Pro novou generaci DS snad ani neexistuje jiné řešení než emulátor Citra.

Povídání o emulátorech a handheldech značky Nintendo uzavřeme zmínkou o Nintendo Switch. Je to nejnovější konzole z dílny Nintendo, která spatřila světlo světa v říjnu 2016. Není to vyloženě ani domácí konzole ani handheld resp. tato konzole představuje kombinaci obojího. Pro Nintendo Switch zatím neexistuje pořádný emulátor (experimentální zde).

Zbylé konzole od Nintenda

V celém textu jsem trochu opomenul novou generaci domácích konzolí od Nintenda, tedy Gamecube, Wii a WiiU. Jsou to po sobě jdoucí generace domácích konzolí. Nijak neoslňovali výkonem, ale tento “mínus” plně vynahradily formou exkluzivních her a inovativního ovládání pohybem. V době vydání konzole prvního Wii žádná konkurence nenabízela ovládání pohybem na takové úrovni jako právě konzole ze stáje velkého N. Skvělé je, že první dvě zmíněné konzole lze emulovat na opravdu dobré úrovni pomocí emulátor Dolphin (pro obě konzole). Pro emulaci novějšího WiiU doporučuji využít Cemu, který je sice stále v raném stádiu, ale již nyní dosahuje dobrých výsledků.

Pro dnešek je to vše. Doufám, že shrnutí možností emulace konzolí z produkce Nintenda v mém podání nebylo příliš nudné :). Na závěr si dovolím upozornit na jeden důležitý fakt – ani nejlepší emulátor plně nezastoupí pocity při hraní na originálním hardware. V dalším díle tohoto (mini)seriálu se podíváme na u nás mnohem populárnější konzole z dílny Sony, opět s trochou historie.

PS: Emulátory jsou sice legální, ale šíření romů nikoliv. Nintendo si umí došlápnout na ty, kteří jeho obsah nelegálně šíří.

5 komentářů: „Letem Retrosvětem část 1. – Emulátory konzolí Nintendo

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d bloggers like this: