Anbernic RG351P – nejlepší retro konzole současnosti

Dlouho předlouho jsem hledal náhradu za výborné, ale na dnešní poměry přeci jen přeslostlé Sony PSP a jeden nejmenovaný čínský obchod mi zcela nezištně nabídl reklamu na Anbernic RG351P. Hračka byla tenkrát v akci za lidový peníz a tak jsem si řekl: „Co bych pro svůj retro gaming blog neudělal?“. Netrvalo to dlouho a moje nová retro konzole vyjela z českého skladu (ano čtete správně, zda-li to byla pravda nevím) a za několik málo dní mi u dveří zazvonil listonoš s malým balíčkem plným zábavy a nostalgie.

Kompaktní balení

Balíček byl až podezřele malý. Naštěstí se však uvnitř nacházelo vše, co je potřeba. Tím „co je potřeba“ mám na mysli opravdu jen to nejnutnější. Po rozbalení na mě vykoukla bílá kartonová krabička s jednoduchou grafikou a v ní samotný retro konzole Anbernic RG351P zabalená do bílé plastové fólie, uživatelský manuál / letáček (pravděpodobně v angličtině) a USB-C kabel velmi pochybné kvality. Konzole samotná je však vyrobená z materiálů, které neurazí. Všechna tlačítka mají stisk „tak akorát“ a nikde nic nevrže.

Já, Anbernic RG351P a kontroverzní seznamování

Jak jsem již zmínil, zvenčí konzolka působí velmi pozitivně. Rozložení ovládacích prvků rozmístěním připomíná ovladač Sony Dualshock a na zadní části najdeme dvě gumové podložky pro lepší uchycení. Na horní hraně se nachází dva USB-C porty (jeden pro nabíjení, druhý pro připojení periferií) a v dnešní době opomíjený sluchátkový jack 3,5mm. Pokud se na Anbernic RG351P podíváme ze spodu, dostane se nám nádherný pohled na slot pro MicroSD karty, tlačítko reset a dvojici reproduktorů. Zkrátka holka jako lusk.

RG351P - zadní strana
Pohled na zadní stranu konzole

Retro konzole krásná z vnějšku…

Shnilá uvnitř. To samozřejmě v rámci zachování napětí přeháním. Je tu ale jedna drobnost, která mě zaskočila. Po spuštění a nabootování do výrobcem instalovaného systému jsem zjistil, že dodávaná SD karta (opět pochybné kvality) je plná her. Možná si teď říkáte, že je to dobrá zpráva. No, schválně se zeptejte vydavatelů dodávaných her. Určitě všichni víme, jaká by byla jejich odpověď. Moralizovaní ale nechejme stranou, je to produkt z Číny a v Číně je kopírování tak trochu národní sport. To zda-li je to dobře nebo špatně nechám na uvážení každého čtenáře a případného uživatele. Alespoň lze zařízení rovnou po vybalení pořádně otestovat.

Vnitřnosti a výkon

Jaký má Anbernic RG351P charakter už víme. Jak by ale vypadal, pokud bychom ho rozpárali a podívali se mu na vnitřnosti? Vše je schované pod 3.5 palcovým IPS displayem s rozlišením 640×480, který je poměrem stran odpovídá displayi použitému v Gameboy Advance (rozlišení je v případě číny dvojnásobné). Zrovna proto je to momentálně moje retro konzole číslo 1. Výkon má na starosti čtyřjádrový ARMový procesor RK3326 taktovaný na 1.5Ghz v kombinaci s Mali-G31 MP2, která zajišťuje grafickou akceleraci. Na paměti výrobce šetřil a osadil pouze 1 GB DDR3L, ale vzhledem k zaměření produktu to není na škodu a určitě mělo toto rozhodnutí vliv i na koncovou cenu. Budiž Anbernicu odpuštěno. Co se ale promíjí hůře je absence jakéhokoli bezdrátového připojení. Pokud potřebujete WiFi nebo Bluetooth, budete muset sáhnout po kartě do USB.

Retro konzole Anbernic RG351P Zelda Minish Cap
The Legend of Zelda: Minish Cap | Rozlišení je pro GBA hry perfektní

Retro konzole Anbernic RG351P – jak je to s hrami?

Herní výkon je přesně takový, jaký by člověk čekal u zařízení za cenu kolem dvou tisíc. Bez menších potíží si Anbernic RG351P poradí s emulátory všech systémů starších než PlayStation 1 (včetně). Pokud byste si chtěli zahrát hry z DreamCastu nebo PSP, budete muset udělat pár (čti spoustu) kompromisů. To ovšem neznamená, že je Anbernic špatný. Není, je naprosto výborný a všem ho doporučuji. Superlativy na téma této konzole bych mohl rozhazovat na všechny strany. Jen to prostě není high-end, tak s tím během nákupu počítejte.

Která retro konzole je Vaše nejoblíbenější a proč?



Playstation 3 v roce 2022

messy table with game controllers and a beer bottle

Playstation 3 patří s téměr 88 miliony prodaných kusů k nejúspěšnějším konzolím historie. Pokud chcete trvdá data, tak je na místě říci, že obsadil 8. místo v žebříčku nejlépe prodávaných herních zařízení. Je to úctyhodný výsledek, ale paradoxně nejhorší ze všech konzolí od Sony. Všechny ostatní konzole tohoto japonského producenta totiž dosáhly lepších výsledků. To ale nic nemění na tom, že se jednalo o naprosto skvělý a svým způsobem revoluční kus hardwaru. Jak si Playstation 3 vede po 16 letech od svojí premiéry? Na úvod prozradím, že rozhodně nepatří na smetiště a nechat ho chátrat ve sklepě by byla škoda.

Výkon na prvním místě

PS3 byl bezesporu nejvýkonnější konzolí svojí generace. Uvnitř dřímal revoluční osmijádrový procesor IBM Cell taktovaný na 3,2 GHz doplněný 256 MB paměti XDR a grafickým čipem RSX navrženým speciálně pro Plastation 3. Reality Synthetizer vycházel z architektury jádra NV78 a sama Nvidia v té době tvrdila, že výkonem dvojnásobně předčí Geforce 6800 Ultra. Pro porovnání Xbox 360 disponoval pouze tříjádrovým procesorem (rovněž od IBM). Papírově třetí Playstation absolutně válcoval konkurenci. Jenže, papír toho snese hodně a ve skutěčnosti pak situace vypadá trošku jinak.

black Sony PS2 controller on white surface
Photo by Nikita Kostrykin

Playstation 3 nedal vývojářům spát

Největším problémem a dle mého názoru i důvodem, proč prodeje vzrostli teprve několik let po vydání konzole, bylo právě využití procesoru Cell. Vývojářská studia totiž nebyla na netipický přístup k vývoji a fungování procesoru dostatečně připravena a zpočátku vydání svých her odmítala . Dostupné tituly nebyly na takové technické úrovni jako ty na konkureční platformě. To se samozřejmě postupem času změnilo zejména a světlo světa spatřili takové hity jako série Uncharted nebo naprostý postapokaliptický skvost The Last of US z produkce dceřiného studia Sony – Naughty Dog. The Last of Us byla jedna z posledních her vydaných na Playstation 3 a po technické stránce patřila k absolní špičce. Z potenciálu procesoru a potažmo i samé konzole ždímala naprosté maximum a do dnešních dní vypadá velmi dobře. Pokud by takových her bylo více a dříve, pozitivně by to ovlivnilo prodejní čísla a zároveň vyřešilo porodní problémy PS3. Výkon tedy není vždy to nejdůležitější.

Kam s ním?

Já mám svůj Playstation 3 stále pod televizí v pracovně. Důvodů k tomu mám spoustu. Jedním z nich je i rozsáhlá knihovna her (více než 2500 titulů), z nichž jsem převážnou většinu nehrál. Tím hlavním lákadlem je však to, co s PS3 za těch 16 let dokázala udělat homebrew scéna. A teď nemluvím o spouštění záložních kopií her, to už je dnes možné i v emulátoru. Mám na mysli širokou škálu komunitního softwaru, který od základu konzoli promění a rozšíří její schopnosti. Je libo pokročilý multimediální přehrávač, Netflix nebo Spotify? Tíhnete spíše k produktivitě a potřebujete webový server? S výčtem programového vybavení bych mohl pokračovat až do dalšího článku. Předpokládám, že pro čtenáře Oldtimes bude nejpodstatnější hraní v té nejčistší formě…

vintage gray game console and joystick
Photo by Lorenzo Herrera on Unsplash

Playstation 3 je Retro!

Ano! Je to tak. Díky vysokému výkonu a rozsáhlé knihovně emulátorů lze Playstation 3 považovat za jedno nejlepších řešení pro hraní her z předchozích Playstationů, ale i konkurečních konzolí předchozích generací. Všechny verze PS3 umožňují spuštění her z PSX a s PS2 si ve valné většině případů poradí také (zde je situace poněkud složitější, ale stále řešitelná). Pamatujete si na kazetkáče a legendárního instalatéra Mario? On a dalších několik tisíc her z konsolí Nintendo, Sega a dalších si díky komunitě našli cestu na třetí Playstation. Pokud ho doma máte, oprašte ho.I dnes totiž nabídne spoustu hodin zábavy!

Google Stadia – Měsíc s konzolí v oblacích

Bylo nebylo… z různých důvodů jsem se rozhodl prodat Xbox i mé herní PC. A světe div se, najednou jsem měl spoustu času. Žena už mě nechtěla vyhodit z domu, zjistil jsem, že mám děti, v práci se mi zase začalo dařit, dokonce jsem se dokopal i k psaní, které v různých fázích mého života buď zbožňuji nebo nenávidím. Jenže co čert nechtěl, příliš mnoho volného času škodí a já jakožto věčný „hravec“ si prostě hrát musím. Takže jsem si časem musel najít náhradu za počítač a konzoli. Na základě doporučení známého pak padla volba na Google Stadia.

Stadia - Tomb Raider 2013

Hraní bez (téměř) hardwaru

Zpočátku pro mě byla představa, že výpočetní výkon leží někde v datacentru a ne u mě v obýváku pod televizí, poměrně zarážející. Popravdě jsem do dané technologie nevkládal přílišné naděje, ale rád zkouším nové věci a chtěl jsem si Stadii vyzkoušet v tom nejlepším možném provedení. Google Stadia je sice schopna spolupracovat s prakticky libovolným ovladačem, nabízí se ale také možnost pořídit si Stadia Premiere Edition, tedy sadu Chromecast + ovladač Stadia. Pro toto řešení jsem se rozhodl i já. Důvod, který mě k tomu vedl byl naprosto jednoduchý. Ovladač od Google se totiž připojuje přes Wi-Fi k routeru a následně komunikuje přímo s výpočetními servery. Díky tomu dochází ke snížení latence, odpadá totiž mezičlánek ve formě komunikace přes Bluetooth. A latence je dámy a pánové v případě cloudového hraní naprosto klíčová.

Stadia v praxi

Pořízení Chromecastu v sadě s ovladačem není vzhledem k absenci oficiální distribuce u nás v ČR úplně jednoduché. To ale neznamená, že se nedá koupit. Při troše štěstí je k sehnání na Aukro nebo u našich východních sousedů na Allegro. Já jsem za Stadia Premiere Edition dal v přepočtu necelých 1 500 Kč.

Instalace Chromecastu je naprosto jednoduchá. Po vybalení jej stačí připojit do HDMI a do zásuvky a máte hotovo. Následně pomocí aplikace v telefonu nakonfigurujete ovladač, přihlásíte ke svému účtu Google a můžete hrát. Tedy, pokud již máte nějaké hry. Pro testovací účely jsem přistoupil k aktivaci placeného účtu Stadia Pro (funguje podobně jako Game Pass nebo PS Plus). Aktivní PRO Vám totiž umožní hrát hry ve 4K a na start zároveň získáte přístup k slušné porci her.

Tomb Raider 2013 Stadia

Samotné hraní mě velmi příjemně překvapilo. Troufnu si tvrdit, že při dostatečně rychlém internetovém připojení je herní zážitek k nerozeznání od toho, co Vám naservíruje herní konzole. V některých případech bude dokonce i lepší. Potvrzuje to například i případ Cyberpunk 2077. Google Stadia byla dlouhou dobu nejlepším způsobem jak si hru zahrát. Já na Stadii dohrál Tomb Raider (verze z roku 2013, mám resty :)), Hitman a momentálně mám rozehrané Borderlands 3. Ve všech případech byl zážitek porovnatelný s Xbox One SS (to je pouze můj pohled na věc) a pro hraní na gauči naprosto ideální.

Stadia a dostupnost her

Google Stadia by byla naprosto skvělou herní platformou, kdyby nabídla více AAA her. V obchodě samozřejmě najdeme videoherní pecky posledních let. Nechybí Red Dead Redempiton II, celá série Assassins Creed nebo třeba poslední Resident Evil, ale v porovnání s konkurencí je her pořád málo. Nezbývá než doufat, že Google dodrží své sliby a v tomto roce nám přinese další stovku nových her.

S dostupností úzce souvisí ještě jedna věc, a sice cena her. Ceny her pro platformu Google Stadia si v ničem nezadají s cenami her na konzolích poslední generace. Ve zkratce – jsou drahé. Naštěstí Google poměrně často pořádá slevové akce, takže není problém si na vytoužený titul počkat a pořídit jej za smysluplnější cenu.

Závěrem

Google Stadia je dobré řešení pro všechny, kteří stejně jako já hrají spíše příležitostně. Vzhledem k relativně nízkým pořizovacím nákladům se jedná o dostupnou možnost jak nahlédnout do světa gaučového hraní. Využijí ji ale také osoby, které nedisponují nejvýkonnějším hardwarem. Jak je vidět, služba jako taková má budoucnost. Otázka však zní – jak s ní naloží Google?