Doom – Definice žánru FPS

Doom. Jméno, které by měl znát každý hráč stříleček jemuž už neteče mléko po bradě. Jméno, které rezonuje v srdcích všech věrných fanoušků této série. Někomu by se mohlo zdát, že je Doom prokletý. Prokletý peklem, aby byl vždycky milníkem v herním průmyslu a hlavně žánru FPS. Zárodky tohoto žánru id Software vytvořili už ve Wolfenstein 3D, předchůdci Doomu. Opravdovou technologickou revoluci ale přinesl právě až zmíněný Doom v roce 1993. Okamžitě se stal nejhranější hrou. Co víc, v roce 2005 byl češtěji instalovaným softwarem, častěji než systém Windows 95. A první hry, které jejich autoři vytvořili na vzoru Dooma jako je Blood nebo Heretic, byly nazývány Doom klony nebo Doomovky. Dnes bychom je označili jednoduše jako First Person Shooter.

Doom - otec žánru FPS
Tak vypadal praotec všech FPS

Násilí ve hrách ze série Doom

Už od počátku na sérii snášela kritika kvůli její brutalitě. Církev ji nařkla z toho, že je nekřesťanská a moc násilná. Na to však id Software pouze odvětil: “Jak může být Doom nekřesťanský, když bojujete proti peklu a to násilí působíte na démonech a silách pekelných?”. Na popularitě to Doomu neubralo, právě naopak. Člověk se přeci potřebuje někde vybít, ne? Násilí je tak trochu zakořeněné v lidské DNA. Jinak by se po celá staletí mezi sebou nevyvražďovali a nevedli války. Genocida démonů je rozhodně lepší způsob, jak vypustit páru. V tomto ohledu je Doom naprosto perfektní. To vědí i modeři, kteří do dnešních dní vytvářejí mody a neustále je zdokonalují. Nejznámější a možná nejpropracovanější je mod Brutal Doom, který hru posunul na zcela novou úroveň.

IDDQDD

IDDQDD je jeden z nejznámějších a nejpoužívanějších herních cheatů. Hráč díky němu získal nesmrtelnost. Oči Doomguye vzpláli zlatou barvou a pak přišla na řadu nekonečná řež démonů bez strachu o svůj (herní) život. Z dnešního pohledu by se dalo říci, že stejný cheat kód použivá i hra samotná. Celá herní série je totiž prakticky nesmrtelná. Půdovní Doom je nesrtelný. Zlé jazyky trvdí, že je krapet zastaralý. Zároveň je však stále velmi dobře hratelný a do dnešních dní se stále hraje i jeho vanilla verze. Co ale nejvíc drží Doom mody a jeho modařská komunita. Ta už zvládla na jeho enginu udělat neskutečné věci jak po grafické stránce, tak po stránce hratelnosti.

Otevřená mod podpora byla dalším herním milníkem, která Doomu zajistila nesmrtelnost a drží se díky tomu stále s dobou. Teda s vyjímkou Doom 3, ten má tak trochu krizi identity. Snažil být spíš hororovou akcí, což mu moc nevyšlo, ale nedá se říct že by to byla vyloženě špatná hra. Skalní fanoušci se o něm spíš jenom nebaví, protože vědí, že ně někde v temném rohu čeká.

Godmode
Zapnutá nesmrtelnost

Příběh ve střílečce je jako dávat příběh do porna

To byla slavná odpověď Jhona Carmacka (programátora z id Software, praotce série Doom) na otázku co si myslí o příběhu v jeho hře. Měl by tam prostě být, neměl by neurazit, ale nikdo kvůli němu hru ve skutečnosti nehraje. Je fakt, že pokud sáhnete po Doomu a obzvláště po těch starších, tak chcete čistý adrenalin a ne cutscénu každých 5 minut. Nové dva přírůstky si na příběhu dali docela dost záležet. Tvůrcům se podařilo pěkně propojit Doom 1, Doom 2, Doom 64 a navázat příběhem v Doomu (2016) a Doom Eternalem.

Doom přeci jen nějaký příběh má…

Ve zkratce příběh začíná tím, že vy (Doom guy), jste jako bývalý mariňák za trest odsouzený kvůli neuposlechnutí rozkazu členem zásahové jednotky na měsíci Marsu Phobos. Lidé testovali novou teleportační technologii a nechtěně tím pustili do naší dimenze peklo. Vy jako poslední přeživší vaší jednotky zabijete každého démona co vám příjde před hlaveň vaší dvouhlavňové brokovnice neboli SUPER SHOTGUN. Pak se dostanete do pekla které na vás chystalo léčku, ale nedošlo jim že to nejste vy zavření se sílami pekelnými, nýbrž to oni jsou zavření s vámi. Vyvraždíte opět každého nebohého démona aby se nakonec ukázalo že vás peklo pouze zaměstnávalo a nakonec vás teleportuje zpět na zem.

Tam začíná příběh Doom 2: Hell on Earth. Kdy se Doom guy rozhlídne a vidí že invaze na zemi je v plném proudu. Ještě jako výsměch před sebou Doom Guy uvidí na kůlu nabodnutého nebohého králíčka. To Doom guye nehorázně naštve protože to byl jeho domácí mazlíček Daisy. A ta poslední věc co chcete je naštvat Doom guye. Ten se vydá na jeho brutální krusádu zkázy kdy odrazí celé síly pekelné, ale to není dost. Vydá se zpátky do pekla aby zavřel teleport z pekla ven. Zničí ho a vrátí se zpět na zem.

… a DOOM pokračuje

Doom 64 (vydaný na Nintendo 64)pokračuje tím že po těchto událostech Má Doom guy stále noční můry protože se mu zdá že peklo opět napadlo zemi. Navíc je opět samotný vyslán na jeden z měsíců Marzu protože s ním lidi ztratili kontakt. Peklo vskutku našlo způsob jak se dostat do jeho dimenze, ale to už toho má Doom guy dost. Opět se probojuje až zpátky do pekla ale tentokrát zůstane v pekle aby do nekonečna zabíjel démony a zajistil že se nedostanou nikdy pryč.

Doom (2016) na tohle navazuje tím že byl nalezen Serafimem. Andělskou postavou která mu dala nejsilnější zbroj ve vesmíru a prakticky božskou sílu a rychlost která je poháněna jeho vztekem a nenávistí. Taky byl přejmenován na Doom Slayera. A vzhledem k tomu že Slayer nenávidí démony víc než cokoliv jiného je prakticky nezastavitelný. Peklo se ho bálo natolik že na něj svrhlo strop na místě kde pro něj připravili léčku, aby ho uvěznili protože ho nedokázali zabít. Tam byl uvězněný dokud ho lidé nepřenesli zpátky jenom aby se probudil do další invaze na Marz. Slayer opět začne instantně dělat to co mu jde nejlíp. A to je zabíjení démonů. V Doom Eternalu se vrátí opět i zpátky na zem aby ji opět zachránil kde je už prakticky jenom legenda a lidi v něj věří jako v mýtického zachránce.

Doom Eternal - Techologický skok vpřed.
Doom Eternal – Techologický skok vpřed.

Rip and tear until it’s done

Obecně všechny Doomy jsou nabité hyper rychlou akcí a to především poslední dva díly které jsou jakýmsi rebootem série. Drží hráče ve střehu uspokojujícím gunplayem, který je podložený epickým metalovým soundtrackem od Micka Gordona. Tahle nehorázná kombinace vytváří perfektní power fantasy, kde máte doopravdy pocit jako by jste byli vy ta nezastavitelná síla a jediná věc které se bojí i peklo.

Doom Eternal tyhle věci ještě více rozšířil a propracoval do takové míry že s tím jak postupujete hrou a učíte se tak zvaný Slayerův tanec, kdy se učíte používat všechny vaše nástroje zkázy, tak hra eskaluje až do orgasmických výšin kdy drtíte zástupy démony, zatímco vás v tom všem ve ušních bubíncích podporuje svými válečnými bubny a kytarovými riffy podporuje Mick Gordon. Obě hry se snažily dostát svému předchůdci a podařilo se jim to na výbornou. A jakmile se naučíte ovládat Slayerův tanec tak se z vás stane ta pohroma, bude z vás bude DOOM.