Jak spustit staré hry na novém PC

black crt tv on red and white floral textile

Nás nostalgicky smýšlejících hráčů je na světě spousta. Dokonce bych řekl, že retro hraní v posledních letech zažívá opravdový boom a naše řady se neustále rozrůstají. Dodnes si pamatuji na moment, kdy jsem jako dítě pod stromečkem našel čínské kazetkáče značky Ending-Man. Ten pocit, že mohu ovládat to, co se děje na televizní obrazovce se mi v necelých pěti letech strašně líbil. Ta moc… byla k nezaplacení. Jenže lidé stárnou, hardware se odebírá do křemíkového nebe a operační systémy nahrazují jejich modernější verze. A právě proto by se mnoho hráčů mohlo položit otázku: „Jak si zahrát staré hry na pc?“

gray computer tower case
Photo by Tistio on Unsplash

Máte sklep? A mohla bych ho vidět?

Proč v článku na téma staré hry na PC zmiňuji sklep? Protože právě tam většina z nás schovává starý hardware. Věřte tomu nebo ne, ale nejlepší zážitek poskytuje stará sestava s zažloutlou klávesnicí, kuličkovou myší a hlavně vyblikaným, dvacet kilo těžkým CRT monitorem. Pokud máte takovou možnost, rozhodně sáhněte po původním hardware. Kdo ví? Třeba ho ještě někdy prodáte jako sběratelský kousek. Já bohužel tuto možnost momentálně nemám (zejména z logistických a skladových důvodů), a tak si musím vystačit se softwarovým řešením ve formě emulace.

white computer keyboard on white table
Photo by Martin Kníže on Unsplash

Staré hry na PC a emulátory

Jestliže se budeme bavit o starých hrách jako o celku, pak bychom si je museli rozdělit na jednotlivé platformy a každou z nich samostatně popsat. O něco podobného už se snažím v sérii článků Letem Retrosvětem, kde procházím historii jednotlivých herních systému a zároveň zmiňuji možnosti jejich emulace. Dnešním tématem jsou staré hry na PC a proto konzole tentokrát vypustíme.

staré hry na pc
Photo by Xenia Radchenko on Unsplash

DOSové hraní

Nejlepší způsob na spouštění her pro DOS (Disk Operating System) je využití emulátoru. Výběr je poměrně omezený a trh v podstatě nebízí pouze DOSBox případně některý z jeho forků (například DOSBox-X).

Dosbox stačí stáhnout, rozbalit a můžete začít hrát. Tedy skoro. Ještě budou potřeba hry. Těch je naštěstí plný Internet, ale z právních důvodů na ně v článku odkazovat nebudu. V povětšině případů se sice jedná o Abadonware, na který tvůrci dávno zapomněli, pořád mají autorská práva a kdo ví? Třeba danou hru budou chtít znovu prodávat v rámci nějaké speciální retro akce?

A pokud PC nemáte vůbec a nechcete se bavit s nastavováním emulátoru, může pro vás být řešením retro konzole.

Anbernic RG351P – nejlepší retro konzole současnosti

Dlouho předlouho jsem hledal náhradu za výborné, ale na dnešní poměry přeci jen přeslostlé Sony PSP a jeden nejmenovaný čínský obchod mi zcela nezištně nabídl reklamu na Anbernic RG351P. Hračka byla tenkrát v akci za lidový peníz a tak jsem si řekl: „Co bych pro svůj retro gaming blog neudělal?“. Netrvalo to dlouho a moje nová retro konzole vyjela z českého skladu (ano čtete správně, zda-li to byla pravda nevím) a za několik málo dní mi u dveří zazvonil listonoš s malým balíčkem plným zábavy a nostalgie.

Kompaktní balení

Balíček byl až podezřele malý. Naštěstí se však uvnitř nacházelo vše, co je potřeba. Tím „co je potřeba“ mám na mysli opravdu jen to nejnutnější. Po rozbalení na mě vykoukla bílá kartonová krabička s jednoduchou grafikou a v ní samotný retro konzole Anbernic RG351P zabalená do bílé plastové fólie, uživatelský manuál / letáček (pravděpodobně v angličtině) a USB-C kabel velmi pochybné kvality. Konzole samotná je však vyrobená z materiálů, které neurazí. Všechna tlačítka mají stisk „tak akorát“ a nikde nic nevrže.

Já, Anbernic RG351P a kontroverzní seznamování

Jak jsem již zmínil, zvenčí konzolka působí velmi pozitivně. Rozložení ovládacích prvků rozmístěním připomíná ovladač Sony Dualshock a na zadní části najdeme dvě gumové podložky pro lepší uchycení. Na horní hraně se nachází dva USB-C porty (jeden pro nabíjení, druhý pro připojení periferií) a v dnešní době opomíjený sluchátkový jack 3,5mm. Pokud se na Anbernic RG351P podíváme ze spodu, dostane se nám nádherný pohled na slot pro MicroSD karty, tlačítko reset a dvojici reproduktorů. Zkrátka holka jako lusk.

RG351P - zadní strana
Pohled na zadní stranu konzole

Retro konzole krásná z vnějšku…

Shnilá uvnitř. To samozřejmě v rámci zachování napětí přeháním. Je tu ale jedna drobnost, která mě zaskočila. Po spuštění a nabootování do výrobcem instalovaného systému jsem zjistil, že dodávaná SD karta (opět pochybné kvality) je plná her. Možná si teď říkáte, že je to dobrá zpráva. No, schválně se zeptejte vydavatelů dodávaných her. Určitě všichni víme, jaká by byla jejich odpověď. Moralizovaní ale nechejme stranou, je to produkt z Číny a v Číně je kopírování tak trochu národní sport. To zda-li je to dobře nebo špatně nechám na uvážení každého čtenáře a případného uživatele. Alespoň lze zařízení rovnou po vybalení pořádně otestovat.

Vnitřnosti a výkon

Jaký má Anbernic RG351P charakter už víme. Jak by ale vypadal, pokud bychom ho rozpárali a podívali se mu na vnitřnosti? Vše je schované pod 3.5 palcovým IPS displayem s rozlišením 640×480, který je poměrem stran odpovídá displayi použitému v Gameboy Advance (rozlišení je v případě číny dvojnásobné). Zrovna proto je to momentálně moje retro konzole číslo 1. Výkon má na starosti čtyřjádrový ARMový procesor RK3326 taktovaný na 1.5Ghz v kombinaci s Mali-G31 MP2, která zajišťuje grafickou akceleraci. Na paměti výrobce šetřil a osadil pouze 1 GB DDR3L, ale vzhledem k zaměření produktu to není na škodu a určitě mělo toto rozhodnutí vliv i na koncovou cenu. Budiž Anbernicu odpuštěno. Co se ale promíjí hůře je absence jakéhokoli bezdrátového připojení. Pokud potřebujete WiFi nebo Bluetooth, budete muset sáhnout po kartě do USB.

Retro konzole Anbernic RG351P Zelda Minish Cap
The Legend of Zelda: Minish Cap | Rozlišení je pro GBA hry perfektní

Retro konzole Anbernic RG351P – jak je to s hrami?

Herní výkon je přesně takový, jaký by člověk čekal u zařízení za cenu kolem dvou tisíc. Bez menších potíží si Anbernic RG351P poradí s emulátory všech systémů starších než PlayStation 1 (včetně). Pokud byste si chtěli zahrát hry z DreamCastu nebo PSP, budete muset udělat pár (čti spoustu) kompromisů. To ovšem neznamená, že je Anbernic špatný. Není, je naprosto výborný a všem ho doporučuji. Superlativy na téma této konzole bych mohl rozhazovat na všechny strany. Jen to prostě není high-end, tak s tím během nákupu počítejte.

Která retro konzole je Vaše nejoblíbenější a proč?



Playstation 3 v roce 2022

messy table with game controllers and a beer bottle

Playstation 3 patří s téměr 88 miliony prodaných kusů k nejúspěšnějším konzolím historie. Pokud chcete trvdá data, tak je na místě říci, že obsadil 8. místo v žebříčku nejlépe prodávaných herních zařízení. Je to úctyhodný výsledek, ale paradoxně nejhorší ze všech konzolí od Sony. Všechny ostatní konzole tohoto japonského producenta totiž dosáhly lepších výsledků. To ale nic nemění na tom, že se jednalo o naprosto skvělý a svým způsobem revoluční kus hardwaru. Jak si Playstation 3 vede po 16 letech od svojí premiéry? Na úvod prozradím, že rozhodně nepatří na smetiště a nechat ho chátrat ve sklepě by byla škoda.

Výkon na prvním místě

PS3 byl bezesporu nejvýkonnější konzolí svojí generace. Uvnitř dřímal revoluční osmijádrový procesor IBM Cell taktovaný na 3,2 GHz doplněný 256 MB paměti XDR a grafickým čipem RSX navrženým speciálně pro Plastation 3. Reality Synthetizer vycházel z architektury jádra NV78 a sama Nvidia v té době tvrdila, že výkonem dvojnásobně předčí Geforce 6800 Ultra. Pro porovnání Xbox 360 disponoval pouze tříjádrovým procesorem (rovněž od IBM). Papírově třetí Playstation absolutně válcoval konkurenci. Jenže, papír toho snese hodně a ve skutěčnosti pak situace vypadá trošku jinak.

black Sony PS2 controller on white surface
Photo by Nikita Kostrykin

Playstation 3 nedal vývojářům spát

Největším problémem a dle mého názoru i důvodem, proč prodeje vzrostli teprve několik let po vydání konzole, bylo právě využití procesoru Cell. Vývojářská studia totiž nebyla na netipický přístup k vývoji a fungování procesoru dostatečně připravena a zpočátku vydání svých her odmítala . Dostupné tituly nebyly na takové technické úrovni jako ty na konkureční platformě. To se samozřejmě postupem času změnilo zejména a světlo světa spatřili takové hity jako série Uncharted nebo naprostý postapokaliptický skvost The Last of US z produkce dceřiného studia Sony – Naughty Dog. The Last of Us byla jedna z posledních her vydaných na Playstation 3 a po technické stránce patřila k absolní špičce. Z potenciálu procesoru a potažmo i samé konzole ždímala naprosté maximum a do dnešních dní vypadá velmi dobře. Pokud by takových her bylo více a dříve, pozitivně by to ovlivnilo prodejní čísla a zároveň vyřešilo porodní problémy PS3. Výkon tedy není vždy to nejdůležitější.

Kam s ním?

Já mám svůj Playstation 3 stále pod televizí v pracovně. Důvodů k tomu mám spoustu. Jedním z nich je i rozsáhlá knihovna her (více než 2500 titulů), z nichž jsem převážnou většinu nehrál. Tím hlavním lákadlem je však to, co s PS3 za těch 16 let dokázala udělat homebrew scéna. A teď nemluvím o spouštění záložních kopií her, to už je dnes možné i v emulátoru. Mám na mysli širokou škálu komunitního softwaru, který od základu konzoli promění a rozšíří její schopnosti. Je libo pokročilý multimediální přehrávač, Netflix nebo Spotify? Tíhnete spíše k produktivitě a potřebujete webový server? S výčtem programového vybavení bych mohl pokračovat až do dalšího článku. Předpokládám, že pro čtenáře Oldtimes bude nejpodstatnější hraní v té nejčistší formě…

vintage gray game console and joystick
Photo by Lorenzo Herrera on Unsplash

Playstation 3 je Retro!

Ano! Je to tak. Díky vysokému výkonu a rozsáhlé knihovně emulátorů lze Playstation 3 považovat za jedno nejlepších řešení pro hraní her z předchozích Playstationů, ale i konkurečních konzolí předchozích generací. Všechny verze PS3 umožňují spuštění her z PSX a s PS2 si ve valné většině případů poradí také (zde je situace poněkud složitější, ale stále řešitelná). Pamatujete si na kazetkáče a legendárního instalatéra Mario? On a dalších několik tisíc her z konsolí Nintendo, Sega a dalších si díky komunitě našli cestu na třetí Playstation. Pokud ho doma máte, oprašte ho.I dnes totiž nabídne spoustu hodin zábavy!

Google Stadia – Měsíc s konzolí v oblacích

Bylo nebylo… z různých důvodů jsem se rozhodl prodat Xbox i mé herní PC. A světe div se, najednou jsem měl spoustu času. Žena už mě nechtěla vyhodit z domu, zjistil jsem, že mám děti, v práci se mi zase začalo dařit, dokonce jsem se dokopal i k psaní, které v různých fázích mého života buď zbožňuji nebo nenávidím. Jenže co čert nechtěl, příliš mnoho volného času škodí a já jakožto věčný „hravec“ si prostě hrát musím. Takže jsem si časem musel najít náhradu za počítač a konzoli. Na základě doporučení známého pak padla volba na Google Stadia.

Stadia - Tomb Raider 2013

Hraní bez (téměř) hardwaru

Zpočátku pro mě byla představa, že výpočetní výkon leží někde v datacentru a ne u mě v obýváku pod televizí, poměrně zarážející. Popravdě jsem do dané technologie nevkládal přílišné naděje, ale rád zkouším nové věci a chtěl jsem si Stadii vyzkoušet v tom nejlepším možném provedení. Google Stadia je sice schopna spolupracovat s prakticky libovolným ovladačem, nabízí se ale také možnost pořídit si Stadia Premiere Edition, tedy sadu Chromecast + ovladač Stadia. Pro toto řešení jsem se rozhodl i já. Důvod, který mě k tomu vedl byl naprosto jednoduchý. Ovladač od Google se totiž připojuje přes Wi-Fi k routeru a následně komunikuje přímo s výpočetními servery. Díky tomu dochází ke snížení latence, odpadá totiž mezičlánek ve formě komunikace přes Bluetooth. A latence je dámy a pánové v případě cloudového hraní naprosto klíčová.

Stadia v praxi

Pořízení Chromecastu v sadě s ovladačem není vzhledem k absenci oficiální distribuce u nás v ČR úplně jednoduché. To ale neznamená, že se nedá koupit. Při troše štěstí je k sehnání na Aukro nebo u našich východních sousedů na Allegro. Já jsem za Stadia Premiere Edition dal v přepočtu necelých 1 500 Kč.

Instalace Chromecastu je naprosto jednoduchá. Po vybalení jej stačí připojit do HDMI a do zásuvky a máte hotovo. Následně pomocí aplikace v telefonu nakonfigurujete ovladač, přihlásíte ke svému účtu Google a můžete hrát. Tedy, pokud již máte nějaké hry. Pro testovací účely jsem přistoupil k aktivaci placeného účtu Stadia Pro (funguje podobně jako Game Pass nebo PS Plus). Aktivní PRO Vám totiž umožní hrát hry ve 4K a na start zároveň získáte přístup k slušné porci her.

Tomb Raider 2013 Stadia

Samotné hraní mě velmi příjemně překvapilo. Troufnu si tvrdit, že při dostatečně rychlém internetovém připojení je herní zážitek k nerozeznání od toho, co Vám naservíruje herní konzole. V některých případech bude dokonce i lepší. Potvrzuje to například i případ Cyberpunk 2077. Google Stadia byla dlouhou dobu nejlepším způsobem jak si hru zahrát. Já na Stadii dohrál Tomb Raider (verze z roku 2013, mám resty :)), Hitman a momentálně mám rozehrané Borderlands 3. Ve všech případech byl zážitek porovnatelný s Xbox One SS (to je pouze můj pohled na věc) a pro hraní na gauči naprosto ideální.

Stadia a dostupnost her

Google Stadia by byla naprosto skvělou herní platformou, kdyby nabídla více AAA her. V obchodě samozřejmě najdeme videoherní pecky posledních let. Nechybí Red Dead Redempiton II, celá série Assassins Creed nebo třeba poslední Resident Evil, ale v porovnání s konkurencí je her pořád málo. Nezbývá než doufat, že Google dodrží své sliby a v tomto roce nám přinese další stovku nových her.

S dostupností úzce souvisí ještě jedna věc, a sice cena her. Ceny her pro platformu Google Stadia si v ničem nezadají s cenami her na konzolích poslední generace. Ve zkratce – jsou drahé. Naštěstí Google poměrně často pořádá slevové akce, takže není problém si na vytoužený titul počkat a pořídit jej za smysluplnější cenu.

Závěrem

Google Stadia je dobré řešení pro všechny, kteří stejně jako já hrají spíše příležitostně. Vzhledem k relativně nízkým pořizovacím nákladům se jedná o dostupnou možnost jak nahlédnout do světa gaučového hraní. Využijí ji ale také osoby, které nedisponují nejvýkonnějším hardwarem. Jak je vidět, služba jako taková má budoucnost. Otázka však zní – jak s ní naloží Google?

Doom – Definice žánru FPS

Doom. Jméno, které by měl znát každý hráč stříleček jemuž už neteče mléko po bradě. Jméno, které rezonuje v srdcích všech věrných fanoušků této série. Někomu by se mohlo zdát, že je Doom prokletý. Prokletý peklem, aby byl vždycky milníkem v herním průmyslu a hlavně žánru FPS. Zárodky tohoto žánru id Software vytvořili už ve Wolfenstein 3D, předchůdci Doomu. Opravdovou technologickou revoluci ale přinesl právě až zmíněný Doom v roce 1993. Okamžitě se stal nejhranější hrou. Co víc, v roce 2005 byl češtěji instalovaným softwarem, častěji než systém Windows 95. A první hry, které jejich autoři vytvořili na vzoru Dooma jako je Blood nebo Heretic, byly nazývány Doom klony nebo Doomovky. Dnes bychom je označili jednoduše jako First Person Shooter.

Doom - otec žánru FPS
Tak vypadal praotec všech FPS

Násilí ve hrách ze série Doom

Už od počátku na sérii snášela kritika kvůli její brutalitě. Církev ji nařkla z toho, že je nekřesťanská a moc násilná. Na to však id Software pouze odvětil: “Jak může být Doom nekřesťanský, když bojujete proti peklu a to násilí působíte na démonech a silách pekelných?”. Na popularitě to Doomu neubralo, právě naopak. Člověk se přeci potřebuje někde vybít, ne? Násilí je tak trochu zakořeněné v lidské DNA. Jinak by se po celá staletí mezi sebou nevyvražďovali a nevedli války. Genocida démonů je rozhodně lepší způsob, jak vypustit páru. V tomto ohledu je Doom naprosto perfektní. To vědí i modeři, kteří do dnešních dní vytvářejí mody a neustále je zdokonalují. Nejznámější a možná nejpropracovanější je mod Brutal Doom, který hru posunul na zcela novou úroveň.

IDDQDD

IDDQDD je jeden z nejznámějších a nejpoužívanějších herních cheatů. Hráč díky němu získal nesmrtelnost. Oči Doomguye vzpláli zlatou barvou a pak přišla na řadu nekonečná řež démonů bez strachu o svůj (herní) život. Z dnešního pohledu by se dalo říci, že stejný cheat kód použivá i hra samotná. Celá herní série je totiž prakticky nesmrtelná. Půdovní Doom je nesrtelný. Zlé jazyky trvdí, že je krapet zastaralý. Zároveň je však stále velmi dobře hratelný a do dnešních dní se stále hraje i jeho vanilla verze. Co ale nejvíc drží Doom mody a jeho modařská komunita. Ta už zvládla na jeho enginu udělat neskutečné věci jak po grafické stránce, tak po stránce hratelnosti.

Otevřená mod podpora byla dalším herním milníkem, která Doomu zajistila nesmrtelnost a drží se díky tomu stále s dobou. Teda s vyjímkou Doom 3, ten má tak trochu krizi identity. Snažil být spíš hororovou akcí, což mu moc nevyšlo, ale nedá se říct že by to byla vyloženě špatná hra. Skalní fanoušci se o něm spíš jenom nebaví, protože vědí, že ně někde v temném rohu čeká.

Godmode
Zapnutá nesmrtelnost

Příběh ve střílečce je jako dávat příběh do porna

To byla slavná odpověď Jhona Carmacka (programátora z id Software, praotce série Doom) na otázku co si myslí o příběhu v jeho hře. Měl by tam prostě být, neměl by neurazit, ale nikdo kvůli němu hru ve skutečnosti nehraje. Je fakt, že pokud sáhnete po Doomu a obzvláště po těch starších, tak chcete čistý adrenalin a ne cutscénu každých 5 minut. Nové dva přírůstky si na příběhu dali docela dost záležet. Tvůrcům se podařilo pěkně propojit Doom 1, Doom 2, Doom 64 a navázat příběhem v Doomu (2016) a Doom Eternalem.

Doom přeci jen nějaký příběh má…

Ve zkratce příběh začíná tím, že vy (Doom guy), jste jako bývalý mariňák za trest odsouzený kvůli neuposlechnutí rozkazu členem zásahové jednotky na měsíci Marsu Phobos. Lidé testovali novou teleportační technologii a nechtěně tím pustili do naší dimenze peklo. Vy jako poslední přeživší vaší jednotky zabijete každého démona co vám příjde před hlaveň vaší dvouhlavňové brokovnice neboli SUPER SHOTGUN. Pak se dostanete do pekla které na vás chystalo léčku, ale nedošlo jim že to nejste vy zavření se sílami pekelnými, nýbrž to oni jsou zavření s vámi. Vyvraždíte opět každého nebohého démona aby se nakonec ukázalo že vás peklo pouze zaměstnávalo a nakonec vás teleportuje zpět na zem.

Tam začíná příběh Doom 2: Hell on Earth. Kdy se Doom guy rozhlídne a vidí že invaze na zemi je v plném proudu. Ještě jako výsměch před sebou Doom Guy uvidí na kůlu nabodnutého nebohého králíčka. To Doom guye nehorázně naštve protože to byl jeho domácí mazlíček Daisy. A ta poslední věc co chcete je naštvat Doom guye. Ten se vydá na jeho brutální krusádu zkázy kdy odrazí celé síly pekelné, ale to není dost. Vydá se zpátky do pekla aby zavřel teleport z pekla ven. Zničí ho a vrátí se zpět na zem.

… a DOOM pokračuje

Doom 64 (vydaný na Nintendo 64)pokračuje tím že po těchto událostech Má Doom guy stále noční můry protože se mu zdá že peklo opět napadlo zemi. Navíc je opět samotný vyslán na jeden z měsíců Marzu protože s ním lidi ztratili kontakt. Peklo vskutku našlo způsob jak se dostat do jeho dimenze, ale to už toho má Doom guy dost. Opět se probojuje až zpátky do pekla ale tentokrát zůstane v pekle aby do nekonečna zabíjel démony a zajistil že se nedostanou nikdy pryč.

Doom (2016) na tohle navazuje tím že byl nalezen Serafimem. Andělskou postavou která mu dala nejsilnější zbroj ve vesmíru a prakticky božskou sílu a rychlost která je poháněna jeho vztekem a nenávistí. Taky byl přejmenován na Doom Slayera. A vzhledem k tomu že Slayer nenávidí démony víc než cokoliv jiného je prakticky nezastavitelný. Peklo se ho bálo natolik že na něj svrhlo strop na místě kde pro něj připravili léčku, aby ho uvěznili protože ho nedokázali zabít. Tam byl uvězněný dokud ho lidé nepřenesli zpátky jenom aby se probudil do další invaze na Marz. Slayer opět začne instantně dělat to co mu jde nejlíp. A to je zabíjení démonů. V Doom Eternalu se vrátí opět i zpátky na zem aby ji opět zachránil kde je už prakticky jenom legenda a lidi v něj věří jako v mýtického zachránce.

Doom Eternal - Techologický skok vpřed.
Doom Eternal – Techologický skok vpřed.

Rip and tear until it’s done

Obecně všechny Doomy jsou nabité hyper rychlou akcí a to především poslední dva díly které jsou jakýmsi rebootem série. Drží hráče ve střehu uspokojujícím gunplayem, který je podložený epickým metalovým soundtrackem od Micka Gordona. Tahle nehorázná kombinace vytváří perfektní power fantasy, kde máte doopravdy pocit jako by jste byli vy ta nezastavitelná síla a jediná věc které se bojí i peklo.

Doom Eternal tyhle věci ještě více rozšířil a propracoval do takové míry že s tím jak postupujete hrou a učíte se tak zvaný Slayerův tanec, kdy se učíte používat všechny vaše nástroje zkázy, tak hra eskaluje až do orgasmických výšin kdy drtíte zástupy démony, zatímco vás v tom všem ve ušních bubíncích podporuje svými válečnými bubny a kytarovými riffy podporuje Mick Gordon. Obě hry se snažily dostát svému předchůdci a podařilo se jim to na výbornou. A jakmile se naučíte ovládat Slayerův tanec tak se z vás stane ta pohroma, bude z vás bude DOOM.

Letem Retrosvětem část 2. – Historie značky Sega

V minulém díle této série článků věnované historii herních konzolí a jejich producentům jsme se věnovali japonskému hernímu gigantovi Nintendo. Dnes se podíváme na to, jak to bylo s jedním s jeho největších konkurentů, společností Sega.

V roce 1940 vznikla Japonská firma s názvem Standard Games, později známá pod názvem, který je nám bližší Service Games zkráceně Sega. Tohle jméno si přivlastnili potom co se sloučili s Rosen Enterpises v roce 1964. V tom samém roce firma přesídlili do Tokia a netrvalo dlouho a vydala jejich první celosvětový hit. Jednalo se o simulátor ponorky s názvem Periskope. O 19 let později Sega vydala jejich první herní konzoli, SG-1000, a také první 3D arkádu s názvem Suborc-3D. Ten samý rok sega vydala jejich první hru na optickém nosiči (Laser disc nebo LD) Astron Belt.

Premiera wydania Sega Mega Drive Mini opóźniona | Gaming Society

Sega a konzolové války

Ačkoliv si Sega vedla poměrně dobře a to převážně v Japonsku a udělala si tam poměrně dobré jméno, tak tady stále byl jeden obrovský konkurent na videoherním trhu s názvem Nintendo. Tento videoherní gigant s jejich největším esem jménem Mario dominovalo hernímu a konzolovému trhu. Říkalo se, že nintendo vlastnilo přibližně 90% herního trhu.

Zbylých 10% procent se rozdělilo mezi ostatní společnosti, mezi které patřila i Sega. Ta to však měla v plánu to změnit.  Společnost se rozhodla že najme Michaela Katze. Zaměstnala ho jako prezidenta Segy v Americe, protože aby mohla pořádně konkurovat Nintendu musela se začít soustředit i na západ. Sega proto vydává novou konzoli Sega Mega Drive. Michael Katz využil také toho, že mu Sega dala svolení udělat cokoliv bude chtít, aby prosperovala a vytvořil 4 bodový plán k úspěchu. Změnil název této konzole. V Americe ji vydali pod názvem Sega Genesis která nastartovala raketový vzestup Segy na americkém trhu.

Potřebovali taky nějakého maskota stejně jako mělo Nintendo Maria, proto vymysleli hru s jehelnatou myší jménem Sonic kterého ale později přejmenovali na Ježka Sonica (Sonic the Hedgehog). Michael také změnil způsob prezentování v médiích a vznikla slavná hláška “ Sega does what Nintendon’t (Sega dělá to co nintendo ne). A jako finální bod byla sleva konzole na 400$ a zdarma cartridge se Sonicem. Tahle taktika vedla k prodeji dalších 15 milionů jednotek. V roce 1992 sega převálcovala Nintendo v prodejích a oproti roku 1989 kdy měla 800 milionů dolarů v prodeji na 3.6 miliardy dolarů v roce 1993. 

File:Sega Genesis (TFA).png - Wikipedia

Sega a její pád

Společnost poté vydala přídavek Sega CD ke své konzoli Genesis, kterou jste museli mít koupenou aby jste mohli využívat tenhle přídavek. Mohli jste na tom poslouchat muziku a nebo hrát nove Choose your adventure (vyber si vlastní dobrodružství) her ve kterých byly živě nahrané záběry, ale místo toho aby se Sega začala zaměřovat na nové inovativní hry co by přitahovaly nové zákazníky, tak se raději zaměřovali na tohle zařízení. Zařízení Sega CD taky trpělo kvůli špatné publicitě, protože po té co vydali Live action hru Night trap kde sledujete skrze kamery dům ženy kterou se snaží unést ninja upíři, byli obvinění z podporování násilí na ženách a že by se tyto hry neměli dostat do rukou dětí.

Segu to docela dost ranilo  a to i na vydání jejích nové konzole Sega Saturn která už podporovala i funkci online hraní a byla technologicky pokročilá ale i složitá, což znamenalo pro vývojáře větší výzvu a obtížnější práci. Také stála 400$ což bylo docela drahé na konzoli která ještě neměla ani vydané žádné hry.

Nový vyzyvatel – Sony

V tomto časovém období se také ale vyskytl nový vyzyvatel jménem Sony. Ten si také chtěl ukousnout kousek z videoherního tohoto trhu. Sony vydalo svoji první konzoli se jménem PlayStation. Ta už zvládala vykreslovat 3D grafiku, zatímco Sony se převážně zaměřovalo na hry ve 2D. PlayStation stál pouze 299$ dolarů což bylo o 100$ méně než Saturn. Hráči měli jasno. Sega se ještě pokoušela situaci zachránit v roce 1998. Vydala konzoli Sega Dreamcast a začala rozvíjet internetové hraní, to ale opravdový boom zažilo až Xbox Live.

Místo toho aby se zaměřili na rozšíření her na jejich konzole. I tak se Dreamcast prodával poměrně dobře. Během prvních 4 dnů se prodalp zhruba 372 000 jednotek. Sega ale svým špatným rozhodováním ztratila si 200 milionů dolarů během posledního roku života Dreamcastu. A vypuštění nové Play Station 2 věci jenom zhoršilo. Byl to poslední hřebíček do rakve Segy. Svou porážku přiznala a začala se zaměřovat hlavně na vývoj her na všechny populární platformy a herní automaty. 

Znovuzrození ?

Ačkoliv už byly nějaké zvěsti o tom že Sega dělá na další konzoli, tak nikdo nic neoznámil oficiálně a dvě dekády o ní v konzolové sféře nebylo ani vidu ani slechu.

Píše se však rok 2020 a retro console jsou na vzestupu. Kousky jako Polymega jsou mokrý sen každého, kdo v obýváku chce mít všechny retro konzole, aby mohl hrát své staré hry co má na CD, nebo třeba Evercade což je prakticky takový malý přenosný herní automat se hrami jako je Pacman atd. Sega nejspíše ucítila šanci že by se mohla vrátit do hry a oznámila svoji novou konzoli se jménem Genesis Mini a v březnu ji ukázala. Tato miniatura  Segy Genesis obsahuje 40 legendárních her a je připravená jenom připojit a hrát. Může tohle znamenat že se chce Sega vrátit ke své zašlé slávě ? Nebo zůstane u vyvíjení her?

Do vydání Half-Life: Alyx lze předchozí díly hrát zdarma!

Mít licenci na jednu z nejslavnějších herních sérií se vyplatí. Toho si je vědomo také Valve a rozhodlo se ji využít k propagaci svého nového počinu ze světa Half-Life. Valce nedávno oznámilo, že všechny předchozí díly Half-Life (konkrétně Half-Life 1, Half-Life 2, Half-Life 2: Episode 1 a Half-Life 2: Episode 2) jsou do vydání jejich nové hry pro VR, Half-Life: Alyx, k dispozici v rámci zdarma modelu free2play. Tyto hry však dostanete pouze ve formě zápůjčky. Budou hratelné pouze do vydání Half-Life: Alyx (březen 2020).

Pokud jste o tom ještě neslyšeli – Alyx je nová hra ze světa Half-Life s dějem zasazeným před události Half-Life 2. Hru Valve vytvořilo speciálně pro virtuální realitu a bez brýlí si ji prostě nezahrajete. Valve připravilo další, speciální akci. Pokud si koupíte Valve Index (nový VR headset), získáte Alyx zcela zdarma.

Pokud máte Steam nainstalovaný, můžete zmíněné hry stáhnout zdarma přímo z odkazu na zdroj. Stačí kliknout na název hry, kterou chcete hrát a dojde k automatickému stažení prostřednictvím klienta Steam. Stejně dobře je můžete vyhledat v obchodě Steam a nainstalovat.

Jaký máte vztah k sérii Half-Life? Těšíte se na vydání Alyx? My se nemůžeme dočkat, protože zbožňujeme klasiku.

Zdroj: https://store.steampowered.com/news/57848/

Dočkáme se Nintendo Switch Pro?

Po vydání odlehčené verze Switch Lite v minulém roce se objevili teorie, že se Nintendo chystá vydat další, silnější verzi jejich hybridního handheldu a sice Nintendo Switch Pro. Dle této teorie mělo k vydání dojít v průběhu roku 2020. Tento krok by byl celkem pochopitelný, vzhledem k tomu, že tato konzole mohla konkurovat PS5 a novému Xboxu. Konzole se do prodeje dostanou také v průběhu 2020. Big N ale tuto teorii popírá.

Prezident společnosti prohlásil následující:

Regarding Nintendo Switch, we believe that it is important to continue to communicate the appeal of both Nintendo Switch systems and expand the installed base. Please note that we have no plans to launch a new Nintendo Switch model during 2020.

Podobně však Nintendo zapíralo i vydání konzole Lite, jež se nakonec stejně na trhu objevila. Co myslíte, můžeme se i přes zapírání ze strany Nintenda na novou, silnější konzoli Nintendo Switch Pro těšit nebo je to tentokrát pravda a nová konzole je v nedohlednu?

Zdroj

Osobně si myslím, že nová a výkonnější konzole by přišla vhod. Na druhou stranu je Nintendo známé tím, že spíše než na výkon sází na kvalitu a originalitu vydávaných titulů. Nový Nintendo Switch Pro by sice mohl být odpovědí na novou generaci konzolí, která je stále blíž a blíž, ale i v případě, že by k vydání nedošlo jsem přesvědčen o úspěchu společnosti. Poslední dobou jasně dokazují jak se dělají konzole. Nikdo z jejich konkurentů nenabízí přenosné zařízení na takové úrovni.

Zelda na Nintendo Switch Pro v 4K?

Pokud nový Switch spatří světlo světa, bude to naprosto skvělé. Pokud ne, tak se svět nezboří. Ale řekněte sami – nechtěli byste si zahrát The Legend of Zelda: Breath of the Wild v 4K? (ta možnost existuje už nyní, stačí sáhnout po emulátoru) Já rozhodně ano a už teď se těším na pokračování jedné z nejlepších her roku 2017.

Sony Playstation Portable – přenosný herní král

Sony Playstation Portable jsem si pořídil relativně nedávno (cca 4 roky zpátky). Kdysi jsem se bavil tím, že jsem známým nahrával upravený firmware, ale nikdy jsem PSP nevlastnil. Neměl jsem takovou potřebu.

To se však změnilo, když jsem si chtěl zahrát staré pecky z Playstation 1. PSP totiž umí emulovat původní Playstation. To a fakt, že se jedná o přenosnou konzoli ve mě chybějící potřebu vyvolalo. Během pár hodin jsem se stal majitelem Playstation Portable.

Foto konzole PSP
PSP Street – to je on, akorát ten můj je v reálu je dost poničený

O tom, jak jsem se k PSP se ale dnes bavit nebudeme. Tento přenosný zázrak totiž po nainstalování modifikovaného firmware umožňuje hrát hry i s jiných konzolí. Vše díky homebrew emulátorům. Níže uvádím seznam těch dle mého názoru nejzajímavějších:

Konzole od Nintenda

NES

SNES

Gameboy / GBC

Sega

Master System / Game Gear / Genesis / Sega CD / Pico / 32X

Sony

Playstation

  • PSP umožňuje hrát hry z původního PS 1

Retroarch

Retroarch je emulační prostředí, které kombinuje hned několik emulátorů. Nabízí UI podobné tomu z PSP nebo Playstation 3. Je to ideální řešení pro všechny fanoušky starých her. Navíc je multiplatformní, takže jej lze využívat nejen na PSP, ale také například na PC, Android TV boxech nebo jiných herních konzolích. S rostoucím výkonem hostitelského zařízení lze využívat více a více emulátorů. Výjimkou nejsou ani mašiny, na kterých lze bez problémů emulovat třeba PS 2 nebo Nintendo Gamecube. Ale o Retroarchu se pobavíme někdy jindy.

Výsledek obrázku pro retroarch
Takto může RetroArch vypadat

Jak sami vidíte, PSP může být i v dnešní době zdrojem nekonečné zábavy. Díky emulátorům zvládne spouštět hry z těch nejlepších konzolí. Staré konzole od Nintenda, Segy pro něj nepředstavují žádnou výzvu a přinášejí spoustu originální hratelnosti. Pokud tedy tuto konzoli ze stáje Playstation stále máte v šuplíku, nadešel čas jej oprášit. Garantuji Vám, že nebudete litovat!

Recenze: Castlevania Bloodlines

Píše se březen roku 1994 a majitelé Segy Megadrive, dopusud ochuzeni o jakoukoli hru z dnes již kultovní série Castlevania, se konečně dočkají vydání nové Castlevanie: Bloodlines od společnosti Konami, která bude vydána exkluzivně pouze pro tuto konzoli. Zatím mohli pouze u šťastnějších kamarádů vlastnících Nintendo SNES smutně pokukovat, jak hrají skvělou Super Castlevanii IV.

Těm šťastnějším, kterým bylo umožněno si zahrát, byla většinou tato možnost po krátké chvíli odebrána, s prostým odůvodněním ve stylu – “vůbec to neumíš, nedá se na tebe dívat, takhle nikam nedojdeme, dej to sem“.

Jednotlivé verze se vzájemně liší

Hráčské modlitby a ronění slz nad neexistujícím Castlevania titulem pro 16-bitovou Segu byly společností Konami konečně vyslyšeny. Koncem března je v Evropě a Austrálii vydána PAL verze nesoucí název Castlevania : The New Generation. Důvodem pro jiný název je skutečnost, že používaní slova blood v názvech her je v této době v daných regionech zakázáno. Ovšem změny nepostihují pouze název, ale i zesvětlení celé hry, cenzuru krve, drobné úpravy vizáže nepřátel, lokací a pár jiných animací. Za zmínku stojí ještě o něco menší rychlost hry než u ostatních verzí, což bylo pravděpodobně způsobeno nižším snímkováním. V Japonském regionu je hra vydána pod názvem Vampire Killer, která se podstatně odlišuje pouze celkovou nižší obtížností hry, password systémem a drobnou obličejovou feminizací hlavních charakterů v intro sekvencích.

Takže jak už tak bývá zvykem, nejlépe ze souboje různých variací hry vychází Americká NTSC verze hry Castlevania : Bloodlines.

Castlevania aneb Drákula v hlavní roli

hlavni charaktery

Příběh hry je překvapivě situován na začátek 20. tého století. Odehrává se v období ke konci první světové války v roce 1917. Evropa je ve válce, všudypřítomné násilí a chaos nahrávají hraběnce Elizabeth Bartley, při spřádání jejího ďábelského plánu na znovuoživení samotného Draculy. Spojuje tedy své síly s temnou čarodějkou Droltou Tzuentes, které vděčí za svojí reinkarnaci. Společně se vydávají na pouť napříč celou Evropou. K oživení Draculy budou potřebovat získat pomoc maxima temných sil. Čeká je nelehký úkol, který jim ovšem neplánují ulehčit ani dvojce lovců upírů a nerozlučných kamarádů John Morris a Eric Lecarde.

Po krátkém intru, máte možnost si v options vybrat obtížnost (easy, normal) a počet životů 1-5. Po úspěšném dohrání na obtížnost normal, se ještě odemyká obtížnost expert. Tento díl Castlevanie přináší novinku v podobě separátního tlačítka, sloužícího pro použití sekundární zbraně a plně tak využívá třítlačítkový Megadrive joypad, což považuji za skvělé vylepšení, které mohlo přijít už o něco dříve. Po spustění nové hry, jste vyzváni k výběru jednoho ze dvou hratelných charakterů, což je prvek v sérii Castlevania dosud nevídaný.

l1 vlk

Postavy v Castlevania Bloodlines jsou zajímavé

První postavou je již zmiňovaný John Morris. Původem pocházející z Amerického Texasu, narozen 12. 12. 1895. Jedná se o syna Quincyho Morrise, který roku 1897 zabil samotného Draculu, zaplatil za to ovšem daní nejvyšší – svým životem. Zároveň se jedná i o potomka klanu Belmontových, klanu jenž lovil upíry dnem i nocí po dlouhá staletí. John je prototypem klasického CV herního stylu. Vybaven vampire killerem – notoricky to známý bič (magic whip) z předchozích dílů. Vampire killer má o něco větší poškození, než Ericovo kopí, ale zase není tak svižný co do rychlosti útoku.

Navlečen do vysokých bot, džín a hnědé vesty přes bílé triko, působí sice trochu komicky, ale jakožto reprezentat Texaského vidlák stylu, by si zcela jistě neutrhl ostudu ani na lokální přehlídce vidlácké módy v rodném Texasu. John je v podstatě představitelem klasického herního stylu z předchozích Castlevanií a stává se tak jasnou volbou, pro všechny vyznavače předchozích dílů.

main screen

Bičem ve stoje svede šlehat pouze vodorovně, ale ve skoku to zvládá do všech stran. Jeho jedinou speciální schopností je zachytit se bičem za strop a zhoupnout se jak Indiana Jones za mlada, což mu umožňuje se dostat do míst, pro jeho kolegu nedostupných. Bohužel alternativních cest není tolik a průchod většinou levelů, tak zůstavá pro obě postavy stejný.

A zase ti Belmontové

Druhá postava Eric Lecard – narozen 3.5. 1892 ve Španělské Segovii je stejně, jako John propojen s Belmontskou linií. Lovcem upírů se stal, krátce poté co zlomyslná Elizabeth Bartley, proměnila jeho přítelkyni Gwendolyn v upírku. Vyzbrojen Alucardovo kopím, které Alucard (Draculův syn) svěřil Lecardovic rodině za účelem potírání zla, již kdysi dávno. Eric, ze Španělska navyklý na slunečné podnebí, vstupuje do boje poměrně nalehko. Zarážející zelené vlasy, doplňuje červeno-fialový plášť nad kolena. Jestli pod ním má nějaké spodní prádlo, nebo preferuje skotský styl – zůstává záhadou. Každopádně nesnese, když mu fouká za krk. Takže se raději vybavil modrým šátkem, sahajícím až do půlky zad. Plážové sandále se nekonají a raději se vybavil, taktéž vysokou obuví jako kamarád Eric.

l2 eric

Alucardovo kopí nemá sice tak vysoké poškození jako vampire killer, ale plně to vynahrazuje rychlejší útok, delší účinná vzdálenost i možnost úderu do všech směrů. První speciální schopností je mega skok, udělující poškození všemu v trajektorii letu. Pak ještě zvládne rychle roztočit kopí okolo své osy, což mu umožňuje velice svižně vykrývat útoky z více stran. Jak asi tušíte, průchod hry s postavou Alucarda je o výrazně lehčí, než s Johnem.

Po výběru postavy, již stojíte před Draculovým hradem v Rumunsku. V důvěrně známé lokaci začíná první level. Ovšem na rozdíl od předchozích dílů, toto nebude jediná lokace, v které se celý děj odehraje. Dle mého je to vítaná změna.

predhradem

Zbraně a jiná udělátka

Výběr sekundárních zbraní se v tomto díle zužuje pouze na bumerang, sekeru a svěcenou vodu. Kompenzují to však možnosti upgradů jak primární, tak i sekundární zbraně. Pokud máte hodně krystalů, které v tomto díle vyměnily klasická srdíčka, vyvstává možnost použít více sekundárních zbraní najednou, což stojí okolo pěti krystalů na jedno použití. Takže při tomto módu použití, krystaly ubývají opravdu rychle, ale poškození které jste v krátkém čase schopni rozprostřít na velkou plochu je opravdu extrémní, takže se vyplatí krystaly šetřit a využít je proti tužším bossům. Těch ve hře potkáte poměrně dost.

V easy obtížnosti je hodně mid-level bossů vynecháno, ale na úrovně normal a expert (tato obtížnost se odemkne po dohrání hry na normal) se setkáte v každém levelu s jedním až dvěma bossy a ještě finálním bossem na konci každého levelu. Final bossové nejsou nijak speciálně obtížnými soky a většinou po krátké chvíli objevíte jejich vzorec chování a snadno je zdoláte, vyjímkou je jen finální souboj s Draculou, který je poměrně obtížný. Aby toho nebylo málo musíte si ve finálním levelu, zopáknout souboj se všemi předchozími bossy. Co se týče herního zvěřince – hlavy medůz a netopýři bohužel nechybí a zase vám budou otravovat život.

Potvor zde není málo, od nespočtu různých variací kostlivců, přes létající oka, minotaury, co si na vás utrhnou kus sloupu, jako kdyby to bylo páratko, až po hodně nepříjemné létající čarodějky na koštěti, co po vás hází podivné skřety, či vojáky s rotačním kulometem. Bestiář je tedy hodně zdařilý a za těch pár levelů, které vás ve hře čekají, se rozhodně neomrzí.

l2 vez

Cesta po Evropě

Po dohrání prvního levelu, který není nikterak obtížný, zjišťujete příjemnou skutečnost. Hra se neodehrává, pouze v prostředí Draculova hradu v Rumunsku. V této Castlevanii, procestujete pěkný kus Evropy. Čekají vás ikonické lokace, jako šikmá věž v italské Pise, palác Versaille ve Francii, továrna na zbraně v Německu, svatyně Atlantis v Řecku a na závěr také smyšlený hrad Proserpina ve Velké Británii.

Bystřejší jistě napočítali do šesti a říkají si, ale to je nějak málo levelů? Nezbývá, než vyjádřit souhlas. Tento díl Castlevanie je oproti starším kolegům poněkud krátký. Snaží se to sice zachránit limitovaným počtem continues, což vás nutí hrát hru znova od začátku, ale password systém vám vyhodí heslo po každém levelu, takže když se vám podaří udržovat si dobrý počet životů, tak nemusíte začínat úplně od začátku.

Expert obtížnost s sebou přináší alternativní konce příběhu a obtížností je to tak klasická Castlevanie, na kterou jsme zvyklí. Takže se rozhodně najdou důvody, proč tuto hru dohrát vícekrát. Pokud jste nikdy žádnou CV hru nehráli, myslím si že tento díl, je ideální kandidát na vyzkoušení. Obzvlášť pokud jste na tuto sérii z důvodu vysoké obtížnosti ještě nehráli.

l5

Zdařilé zpracování

Co se týče grafické stránky hry – jedná se, až na pár podivně vypadajících efektů, o hodně zdařilé dílo, které ze Segy Megadrive v mnoho aspektech ždímá úplné maximum a přichází i s několika do té doby nevídanými efekty, jako například rotující věž v Pise, nebo zrcadlové sekce ve finálním hradu.

Soundtracku se toho nedá mnoho vytknout a již od prvních momentů se vám hudba vpije pod kůži a osobně se často přistihnu, že si pobrukuju do rytmu společně s hrou. Bloodlines se tak stává velice důstojným konkurentem i pro Super Castlevanii IV a Rondo of Blood. Nevyznává sice klasický styl shodný pro výše uvedené tituly, ale vynahrazuje to nepopiratelnou invencí v rámci série a novými in-game prvky.

l5 motyl

Všem fandům CV série, kterým tato hra utekla, rozhodně doporučuji se k ní vrátit a těm kterým se nikdy Castlevanie nelíbila, bych doporučil, aby tomuto dílu dali šanci a pokud jen trochu mají v lásce akční side-scrollery, tak téměř jistě si tuto hru zamilujete.

Castlevania se shání těžko

Pokud byste se chtěli poohlédnout po originálce hry Castlevania: Bloodlines, asi moc nepotěším. Jedná se o poměrně vzácnou hru a cena cartridge se pohybuje okolo 1 – 2 tisíc korun. V případě kompletního boxu s manuálem může cena atakovat hranici 10 tisíc korun. Nejlevněji tedy vychází EU verze The New generation, kdy samotnou cartridge pořídíte i do pětistovky.

Možností pro ty, kteří nemohou hru sehnat, mohou být emulátory. Těm jsme věnovali celý článek!

l6 final fight

Verdikt – 89/100

Skalní vyznavači klasického CV herního stylu, si odečtou 5-10 bodů, podle míry jejich skalňáctví a budou hrát pouze za postavu Johna Morrise 🙂

Plusy

  • velmi inovativní
  • 2 hratelné charaktery, 4 alternativní konce
  • super hudba
  • výborná grafika
  • zdařilá atmosféra
  • temné a krvavé

Minusy

  • jednoduchá obtížnost
  • hra je moc krátká, pouze 6 levelů
  • umělé natahování hry – pomocí limitovaných continues
  • nezdařilé grafické zpracování období roku 1917
  • někdy je toho na scéně tolik, že se hra seká

Pokud máte rádi svět série Castlevania, rozhodně si nenechte ujít stejnojmenný seriál z produkce Netflixu. Je to naprosto skvělá záležitost.